V januári som uverejnila dopis ukrajinskému sudcovi pre ľudské práva Mykola Gnatovskyy. Od decembra 2023 mi neodpísal na dva dopisy. V čom nedodržal pravidlá EU súdu pre ľudské práva som uviedla v dopise prezidentke tohoto súdu.
Tento dopis prikladám v češtině.
Síofra O’Leary,
President of the European Court of Human Rights
European Court of Human Rights
Council of Europe
67075 Strasbourg Cedex
FRANCE
Vážená prezidentko soudu,
dne 7.7. a 8.7.2023 jsem poslala poštou doporučeně stížnost na EU soud pro lidská práva na Českou republiku. Zasílala jsem tuto stejnou stížnost dvakrát, do druhého zaslání jsem doplňovala jenom přílohy. Žádala jsem zasílání všech podkladů mailem, protože jsem bezdomovec v dvou krajinách, i České republice, i v Slovenské republice.
Dne 14.9.2023 mi poslal ukrajinský soudce Mykola Gnatovskyy
rozhodnutí mailem na stížnost, která je u Vás na Evropském soudě pro lidská práva evidovaná pod číslem č………
V tom rozhodnutí ze dne 14.9.2023 mi nenapsal složení komise, která o mé stížnosti rozhodla. Pod tímto rozhodnutím byl podepsán jenom ukrajinský soudce Mykola Gnatovskyy.
Podle pravidel Evropského soudu pro lidská práva by o stížnostech měl rozhodovat tříčlenný senát. Pan soudce Gnatovskyy, rozhodoval o mé stížnosti jenom sám? Proč, z jakého důvodů? Proč toto pravidlo porušil?
Dne 29.9.2023 jsem poslala soudci Mykola Gnatovskyy přiložený dopis poštou. Zároveň jsem poslala dopis poštou a se stejným textem i mail. Nedostala jsem na své otázky žádnou odpověď. Neodepsal mi vůbec.
Z tohoto důvodu jsem dne 14.12.2023 poslala druhý dopis poštou doporučeně na jméno Mykola Gnatovskyy. Dopis byl se stejnými otázkami. Zase mi soudce Mykola Gnatovskyy neodpovědel.
Z tohoto důvodů se obracím Vás pani prezidentko , abyste mi vysvětlila, proč v mém soudním případě nebyly dodrženy určená pravidla EU soudu pro lidská práva. Zároveň žádám o nápravu a trvám na tom, aby o mém případu nejprve rozhodl tříčlenný senát (bez tohoto ukrajinského soudce) a pak ho EU soud projednal v řádné soudním řízení podle platných pravidel EU soudu pro lidská práva.
Chci, abyste mi napsala, jakým způsobem se přidělují spisy jednotlivým soudcům na Evropském soudu pro lidská práva. Je to náhodné přidělování? Proč právě můj případ dostal jenom jeden soudce?
Otázky, které jsem poslala soudci Mykola Gnatovskyy dne 29.9.2023 a 14.12.2023:
Soudce Mykola Gnatovskyy měl k mé stížnosti přiložené dvě Usnesení Ústavního soudu ČR, takže jsem využila všechny vnitrostátní opravní prostředky. To není pravda, co mi napsal v rozhodnutí, že jsem nevyužila všechny vnitrostátní opravní prostředky. Využila jsem jich.
Nenapsal mi žádné zdůvodní, jenom mou stížnost zamítnul.
Žádala jsem soudce Mykola Gnatovskyy, aby mi podrobně rozepsal jeho rozhodnutí. Stačilo mi samozřejmě v angličtině, když je to možné jenom v angličtině a francouzštině.
Taky jsem požadovala napsat důvod, proč mi na začátku přijetí neposlal oznámení, že Evropský soud pro lidská práva přijal mou stížnost, zaevidoval ji a kdo dostal přidělenou mou stížnost. Proč to neudělal? Až pak měla rozhodnout tříčlenná komise.
Ptala jsem se soudce Mykola Gnatovskyy, jestli si vyžádal vyjádření České republiky k mé stížnosti? Když ne, tak proč tak neudělal? Když si vyjádření České republiky vyžádal, proč mi ho neposlal, abych se k němu vyjádřila?
Trvám na tom, aby mou stížnost projednal velký senát Evropského soudu pro lidská práva.
Taky jsem ho žádala, aby o mé žádosti rozhodla tříčlenná komise a poslal mi jména všech členů komise. A bylo by vhodné, aby byly z jiných krajin než je Česká republika a Slovenská republika.
Když už teď ( v září 2023) rozhodovala tříčlenná komise, proč mi nenapsal všechny jména členů komise? Proč se podepsal pod zamítavé rozhodnutí jenom on sám, to znamená soudce Mykola Gnatovskyy?
Je to závažný případ korupce v českých státních orgánech a soudce Mykola Gnatovskyy o tom rozhodoval jenom sám a nedá se k tomu dovolat?
Opravdu je v pořádku, že o mém případu rozhoduje jenom 1 člověk, který nezná právní řád v ČR?? Opravdu je to v pořádku?
Základné informace o podaní sťížnosti EU súdu pro lidská práva:
O přijatelnosti individuálních stížností rozhoduje tříčlenný Výbor, který ji může jednomyslně odmítnout nebo přijmout. Věc pak postupuje sedmičlennému Senátu, jenž rozhodne o jejím meritu. Sedmičlenný Senát také rozhoduje o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností. Pokud jde o mimořádně závažnou kauzu, může Senát postoupit věc Velkému senátu složenému ze sedmnácti soudců. Rozsudek Velkého senátu je konečný. Po vynesení rozsudku sedmičlenným Senátem mohou ve výjimečných případech sporné strany do tří měsíců ještě podat žádost o projednání před Velkým senátem.
Já jsem ve své stížnosti upozornila na nefunkčnost českých soudů, kdy mi v září 2011 vydala soudkyně rozsudek, že jsem vyhrála soud, ale v něm nebyly žádné sankce, ani pokuta, pokud protistrana nebude dobrovolne dodržovat rozsudek.
V rozsudku bylo na konci uvedeno, že pokud nebude protistrana dodržovat rozsudek, tak mám podat návrh na výkon soudního rozhodnutí. Což jsem udělala a od listopadu 2013 mi české soudy všechno zamítají. A natahují čas. I když jsem soud vyhrála o neplatnost okamžité výpovědi z pracovního poměru.
Soud určil v září 2011, že je neplatná. Jenomže zaměstnavatel mou žádost o dohodu ignoroval, nadále zaměstnávat mě odmítnul a z firmy slovně vyhodil. Na mé dopisy advokát nereaguje a soudy natahovali čas a svévolně mi změnili žalobu. Písemně jsem jich na to upozornila na soudech několikrát a všichni mě ignorovali. Nejprve mi nechtěli jako bezdomovci odpustit soudní poplatky a přidělit advokáta. Udělali tak až po měm dopise předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivě Brožové a to až po 13 měsících. zapomínali mi zaslat Usnesení, abych se mohla odvolat. Přišla jsem na to při nahlížení do spisu.
Požádala jsem Ivu Brožovou, aby si nastudovala můj soudní spis a podala kárnou žalobu na všechny soudce, kteří v mém soudním sporu pochybili (udělali chybu). Ptala jsem se jí, kde a za co mám žít do doby, než české soudy a soudci rozhodnou. Neudělala to, nepomohla mi vůbec, ale krátce na to odstoupila z funkce.
Hned po tom mi odpustili soudní poplatky a přidělili advokáta. Ten advokát přidělený soudem na osobním setkání po mně 1 hodinu křičel a vysvětloval mi, že moje žaloba je nesmysl. Ale ja jsem ji dělala správně – podle rozsudku, který mi napsala soudkyně v září 2011; stejnou informaci mi napsal i místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 5 a stejnou informaci mi napsali i z ministerstva spravedlnosti České republiky.
Přidělený advokát mi navrhnul, ať změním žalobu, rozdělím ji na vícekrát a zkrátím období, za které chci doplatit mzdu. Podala jsem odvolání z důvodů, že mi neradil v můj prospěch, ale v prospěch protistrany. Vysloveně mi škodil, proto jsem požádala o jeho odvolání. Do 15 dnů od podání mého odvolání jeho osoby, tedy v zákonné lhůtě, kdy ještě mohl právně konat, změnil mou žalobu v můj neprospěch. Tak, že první bod žaloby mi úplně vyhodil a druhý bod žaloby o náhradu mzdy upravil jen do určitého období.
Taková žaloba by byla v můj neprospěch. Protože by nebylo na základě čeho rozhodnout o náhradě mzdy a soudce by takovou žalobu logicky zamítnul.
A vyúčtoval si za to soudu cca 16 000 Kč. Nikdo na soudě nic nenamítal, proplatili mu to. Nikdo mi nic neoznámil, ani přidělený advokát a na mé maily, proč to udělal, mi nikdy neodpověděl. Ptala jsem se ho na to několikrát.
Žádost o odpuštění soudních poplatků ode mně chtěli vyplnit 4 krát. Ke stejnému soudnímu případu. Advokáti přidělení soudem se zastávali soudců a vysvětlovali mi, že se nedá nic dělat, i když jsem první soud vyhrála. Nikdy ani jeden advokát nepřipustil, že by některý soudce udělal v mém soudním sporu chybu.
Několik soudců, kteří můj soudní spor řešili, bylo povýšeno: šli pracovat na vyšší soud. Ani jeden předseda Nejvyššího soudu České republiky mi nechtěl pomoct (Iva Brožová, Pavel Šámal a Petr Angyalossy). Jednou mi dokonce na Nejvyšším soudě tvrdili, že můj spis s dovoláním tam nemají. Sama jsem pátrala, že ho tam musí mít, když ho tam Obvodní soud zaslal.Ten nižší soud mi to mailem potvrdil. Samotný přidělený advokát se divil, když mu místopředseda Nejvyššího soudu ČR napsal, že ode mně tam neevidují žádné dovolání. I když jsem podala dovolání, tak Nejvyšší soud ho nevyřídil a zpátky zaslal spis na nižší soud. Soudcům to nevyřízené dovolání nevadilo, ani si ho nevšimli. Když spis vrátili zpátky, tak to dovolání zapomněli znovu zaevidovat. ty dovolání byly totiž dvě ke stejnému soudnímu spisu. Jednou dovolání zaevidovali, ale druhé ne.
Nevšimli si toho soudci na nižším soudě, nevšimnul si toho přidělený advokát, nevšimli si toho pracovníci Nejvyššího soudu, ani soudci. Přičemž ke každému dovolání píše místopředseda soudu průvodní dopis.
Všimla jsem si toho jenom já, i když nejsem právník. Já jsem je musela kontrolovat, aby mi něco nezapomněli poslat či zaevidovat, soudci si svévolně mezi sebou přesouvali můj spis. A natahovali čas, protože oni nemají žádné pevné termíny, do kdy to musí vyřídit. Dokonce jsem zjistila, že někteří soudci spis ani nečetli. Zjistila jsem to z usnesení, kde si nevšimli faktů ze spisu.
Měla jsem přiděleného už čtvrtého advokáta a všichni se soudců zastávali, či je ochraňovali. Ten ex-offo advokát mi omylem poslal podklady k jinému soudnímu případu, který taky řešil. Byla to případ pro jinou soudkyni. A asistentka soudkyně mu zaslala informaci o tom, že bude soudní řízení a poslala mu i druhý dopis, že nemusí na to jednání chodit, když nebude mít čas, protože se bude projednávat jenom něco. Přičemž advokát je od toho, aby klientovi pomáhal, takže asi někteří soudci a přidělení advokáti jednají ne vždy v prospěch klienta.
Takhle bohužel fungují české soudy. Proto se divím, že ukrajinsky soudce Mykola Gnatovskyy svévolně sám rozhodl, že nedošlo k porušení mých lidských práv a nevyužila jsem všechny vnitrostátní opravné prostředky. Využila jsem všechno, co šlo a několikrát jsem žádala o pomoc i přímo předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Neměl zájem to řešit.
Slovensko jsem v stížnosti vzpomenula proto, že na Slovensku jsem podala v roce 2000 na slovenskou polícii podnet, jak se tunelovaly Východoslovenské železárny v Košicích. Nevyšetrovali to vůbec. Nechtěli, dokonce k mému dopisu na polícii nevydali žádné usnesení. Prosila jsem o pomoc poslance, politiky, Roberta Fica, Roberta Kaliňáka, prezidentku Čaputovou…Nikdo mi nechtěl pomoct. Tehdejší ministr vnitra Vladimír Palko napsal dopis jednému poslanci Bela Bugár, že vyrozumnění o tom, jak dopadlo vyšetrovaní VSŽ Košice mi nezaslali proto, že mi nevznikla žádná škoda. Slovensku vznikla škoda za miliardy slovenských korun a mně zničili celý život a podle něho mi nvznikla škoda?
Čeští i slovenští novináři o těchto tématech od roku 2000 odmítají informovat veřejnost. Ignorují mně.
A od té doby mám problémy si najít práci, na Slovensku jsem přišla o byt, protože jsem neměla ani na jídlo a platit nájem jsem ze sociálních dávek 1 550 Sk nedokázala. Příspevěk na bydlení mi nedali.
Podle mně oba tyto případy spolu souvisí. Proto jsem odmítla v poslední práci podepsat vnucenou dohodu a soudila jsem se. I když jsem nepodala žalobu na Slovenskou republiku, protože jsem neměla na základě čeho, když nevydali žádne Usnesení a nezaslali mi ho, tak o tom píšu, protože to spolu souvisí.
Proto se divím, že pan soudce Mykola Gnatovskyy mi to celé zamítnul bez zdůvodnění a sám. On tímto de facto kryje rozsáhlou korupci v České i Slovenské republice a to v polícii, prokuratúře i v justici.
Na to jsem se stížností na Českou republiku snažila upozornit.
Na Ústavní soud ČR jsem se obrátila. Jenomže v České republice mi žádná státní instituce nechtěla pomoct. Podala jsem i trestní oznámení na tři soudkyně, které v mém soudním sporu jednaly. Pro českou policii to není trestný čin a ani to nevyšetřovali. Rovnou to zamítli. V ČR není už na koho se obrátit, když mi nepomohl ani Ústavní soud ČR.
Pani prezidentko soudu, žádám Vás, abyste se mi ke všemu, co jsem napsala vyjádřila a zaslala mi to na tento mail. Nemám poštovní adresu, jsem skutečně bezdomovec v dvou krajinách: Česká republika a Slovenská republika.
To je důvod, proč chci veškeré informace posílat na uvedený email.
Tímto Vás pani prezidentko soudu žádám, abyste řádně přijali a projednali mnou podanou stížnost na Českou republiku a aby ji projednal sedmičlenný senát Europského soudu pro lidská práva. Protože jde o mimořádně závažnou kauzu, tak zvažte, jestli postoupite túto závažnou kauzu, která se týka korupce a nefunkčnosti justice ve dvou státech Europské únie přímo Velkému senátu složenému ze sedmnásti soudců.
Upozorňuji, že stížnost jsem podávala jenom na Českou republiku a k ní byly přiloženy dvě Usnesení Ústavního soudu ČR. Ale začalo to na Slovensku, proto jsem o tom v stížnosti psala.
Chráněný svědek slovenskou polícii jsem v kauze rozkrádaní VSŽ Košice nikdy nebyla. Nikdy mi to slovenská polície nenavrhla, ani mi nijako nepomohli.
V dopise slovenské polícii v září 2000 generálovi Jaroslavovi Ivorovi jsem uvedla, že se bojím o svůj život. V lednu 2000 zincenovali mou sebevraždu, ale naštěstí se jim nepovedla. Dostala jsem upozornění dopředu. Proto jsem ten dopis slovenské polícii o rozkrádaní VSŽ Košice napsala.
Slovenská polície mi nepomohla, nikdy mně nechránili. Nenabídli mi žádnou pomoc. Zajímalo jich, kdo mi dával konkrétní informace o rozkrádaní VSŽ Košice.
Upozorňuji, že už v prosinci 2000 jsem požádala osobně o pomoc politickou stranu SMER. Šéf této politické strany byl už v tom čase Róbert Fico. Dnes je premiér Slovenské republiky. Tehdy strana začínala a měli krajskou pobočku v Košicích. Byla jsem v té pobočce osobně. Šéf krajské pobočky Richard Šmída si nechal ode mně všechny písemné podklady. Slíbil mi, že si mé informace prověří a že se mi ozve. Zatelefonoval mi po 1 měsíci. Zase jsme se potkali osobně. Řekl mi, že všechny informace, které jsem uvedla v dopisu Jaroslavovi Ivorovi jsou správne. Ještě jednou zdůraznil, že všechny informace jsou správne.
Richard Šmída mi řekl, že vyšetřování rozkrádání VSŽ Košice je zastaveno, nevyšetřuje se. Taky mi řekl, že to zastavil tehdejší policejný prezident Ján Pipta. Prý na něho vytáhli kšeftování s autami a kdyby to vyšetřovali, tak by za to šel do vězení. Víc mi Richard Šmída ze strany SMER nepomohol. Jedině mi potvrdil, že mám pravdu a že vyšeřování je zastaveno.
Po odvolání policejního prezidenta Slovenské republiky Jana Piptu udělal společníkem ve své firmě viceprezident VSŽ Košice Ladislav Drábik. Takže šéfa slovenské polície udělal společníkem ve své firmě ten, koho měla polície vyšetřovat za podvody a rozkrádání VSŽ Košice.
Slovenská polície po mém dopise Jaroslavovi Ivorovi nekonala vůbec. Proto jsem poslala tyto informace médiím. Bylo to v roce 2000.
V roce 2002 začala slovenská polície vyšetrovat rozkrádaní VSŽ Košice. Byla to fraška. Ten případ dostala přidělen mladý vyšetřovatel Ján Priatka. Neměl právnické vzdělání a vyšetřoval to jenom sám. I když to byla rozsáhla korupce.
Vyšetřovatel po mně chtěl jenom opakovat stejné informace, které jsem napsala tehdejšímu šéfovi slovenských vyšetrovatelů Jaroslavovi Ivorovi. Ten případ nikdy neměla finanční polície na Slovensku. Rovnou ten případ dostal vyšetřovatel. Řekl mi to přímo vyšetrovatel. Už na začátku vyšetrovaní mi Jan Priatka řekl, že v tomto případě se asi nic nezistí. Tehdy ještě nic nevyšetroval.
V roce 2002 jsem upozornila vyšetrovatele Jána Priatku, že jsem dostala výpoveď z nájmu 1 pokojového družstevného bytu. Vyšetrovatel Jan Priatka mi řekl, že o tom se bavit nebudeme.
Od doby mého odchodu z VSŽ Košice v roce 2000 a po napsání dopisu slovenské polícii o rozkrádání této velké firmy mám problémy si najít práci. Měla jsem problém najít si i brigádu. Na Slovensku jsem přišla o 1 pojový byt, protože jsem nedokázala platit nájem. Náklady na tento byt, to znamená nájem plus elektřina, plus plyn byly cca 2 500 slovenských korun. Já jsem měla sociální dávku jenom 1 550 Kč. To mi nestačilo ani na jídlo. Příspěvek na bydlení mi slovenský úřad práce neuznal (nedal).
Našla jsem si práci v České republice. Jenomže problémy pokračují i v České republice. Proto jsem odmítla v roce 2010 podepsat v zaměstnaní vnucenou dohodu a rozhodla se to řešit soudní cestou. Na začátku tohoto soudního sporu mi radili dva právnici. Nejprve jeden, pak druhý. Poradili mi mou žalobu rozdělit na dvakrát a některé informace mi neřekly vůbec. Poradili mi špatně.
Správne informace, jak jsem měla postupovat mi řekl až právnik odborů Tomáš Palla v roce 2012. Právnik Tomáš Palla mi tvrdil, že teď se nedá dělat nic.
Požádala jsem o pomoc Inspektorát práce České republiky. Jedna pracovnice Inspektorátu práce hledala informace v zákonníku práce a našla tam znění zákona, že dohoda má přednost pred zákonní úpravou. Já jsem o dohodu požádala zaměstnavatele po vyhraném soudě první. Proto tá dohoda má přednost. Mám její přijetí úřednici firmy Žaket potvrzenou.
Do dnešního dne mi zaměstnavatel Ivo Novák, Žaket Praha neodpovědel. Jeho advokát mně ignoruje. Písemně jsem ho vyjádření požadála několikrát.
Radila jsem se s různymi právniky, co můžu teď dělat. Každý mi radil něco jiného.
V podstatě šlo o to, že první soud o neplatnost okamžité výpovědi jsem vyhrála. Po soudě jsem požádala o rozvázaní pracovního poměru dohodou. Zaměstnávatel Ivo Novák Žaket si dal podmínku, že mi dohodu podepíše, když v ní písemně uvedu, že nebudu požadovat doplatek mzdy, to znamená finanční vyrovnání. Odmítla jsem to, protože vím, že mám na to nárok. Od té doby mně ignoruje. Neodpovědel mi vůbec, jeho právnik taky ne. Ještě byl na mně drzý, když jsem mu zavolala. Tehdejší právnik, který mně zastupoval mi kázal jenom čekat. Čekání bylo v můj neprospěch, tak jsem konala tak, jak radil v jedné poradně advokák Tomáš Pohl. To znamená buď nastoupit do práce nebo okamžitě požádat o dohodu. Ja jsem najprv požádala o dohodu a když mi Zaměstnavatel neodpovědel, tak jsem chtěla nastoupit do práce. Nebylo mi to umožněno. Vyhodil mně ústně z firmy.
Požádala jsem o pomoc úřad práce v České republice. Nepomohli mi, nemohli mně ani zaevidovat, protože nemám ukončený pracovní poměr. Proto mi nemohli uznat podporu v nezaměstnanosti. Byla jsem i na sociální správě požádat o pomoc. Tam mě poslali zpátky bydlet a žít na Slovensko. Česká sociálka mi nedala žádnou sociální finančnívýpomoc, i když jsem pracovala a platila dane v České republice. Nedostala jsem nic, ani příspěvek na bydlení. Zaměstnat jsem se nemohla, protože jsem neměla a nemám aktuální zápočtový list. To v ČR v práci při nástupu do zaměstnání požadují.
Zaměstnavatel Ivo Novák Žaket mi ukončit pracovní poměr chtěl, ale jedině zpětně. To znamená ke dni, kdy mi dal okamžité ukončení pracovního poměru. S tím jsem nesouhlasila. Bylo by to v můj nesprospěch a poškodilo by mně to. Chtěl to udělat jenom kvůli svému finančnímu zisku, aby mi nedoplácel mzdu do období vydání rozsudku.
Za prvé, kvůli tomu jsem se nesoudila a není to uvedeno ani v rozsudku ze září 2011. Za druhé, zpětné datování, to znamená 1 rok dozadu v tom čase podle platných zákonů je neprípustné. A za třetí- pokud bych takovou vnucenou dohodu podepsala, tak bych musela doplácet ja sama zpětně sociální, zdravotní odvody a nedostala bych doplatek mzdy za odbobí od okamžitého zrušení pracovního poměru do data vyhraného soudu. To by takový soud neměl smysl. V tomto sporu šlo a jde jenom o peníze: zaměstnavatel mi nechtěl platit nic, proto ze mně udělal bezdomovce bez jakéhokoliv přijmu.
Soudkyni Lucii Bičákovou z Obv. soudu pro Prahu 5 , která vydala rozsudek v září 2011 jsem na to písemně upozornila, ať túto situaci řeší. Napsala jsem ji dva dopisy v roce 2011. Do dnešního dne mi neodpověděla. Telefonovala jsem ji, složila mi telefon a řekla, že to nebude řešit.
V ČR soudci vydávají rozsudky, které nejsou vymahatelné. V mém rozsudku nebyly uvedeny žádne sankce, když ho protistrana nebude dodržovat. Upozornila jsem na tuto situaci předsedu Obv. soud v praha 5, Městský soud Praha, Nejvyšší soud ČR Brno, Ustavní soud ČR Brno. Nikdo z předsedů soudu to řešit neměl zájem.
Zjistila jsem, že právnici v ČR mají na stejný problém různé právní názory. Někteří mi radili špatně, jak jsem později zjistila. Ex offo právnici přidělení soudem mi neporadili vůbec.Dělali si svou práci jenom formálně. rvní dva exffo jsem pro takovou formální práci žádala odvolat já. Třetí advokátka byla uražená, když jsem ji požádala, ať si nastuduje můj soudní spis a ať podá trestní oznámení na soudce a na všechny, ktorí v mém sporu pochybyli. (udělali chybu). Tá ex offo advokátka mi napsala, že od toho mi přidělená nebyla. Sama požádala o zproštění zastupování pro ztrátu důvěry. Asi si myslela, že mi bude stačit přeposílat zásilky od soudu. Já jsem po ní chtěla, aby mi skutečně právně radila a pomohla.
Když mi přidělil Obvodní soud pro Prahu 5 čtvrtého právnika jako opatrovníka, tak jsem ho neodovolávala.
Protože jsem pochopila, že ex offo právnici nedělají kvalitně. Nezbývalo mi nic jiného, jenom se sama vzdělávat v tom, jaké mám práva a kontrolovat ho. I tento opatrovník si některé sporné informace nevšimnul a upozornila jsem ho na to já.
Opatrovníka mi přidělili až v roce 2018, protože až tehdy soudcům začalo vadit, že neznají mou postovní adresu. Od roku 2013 to soudcům Obvodního soudu pro Prahu 5 nevadilo.
Soudce na Obvodním soudě pro Prahu 5 zajímalo hlavně , kde zatím bydlím a jakou mám postovní adresu. Nezajímalo jich, že nemám žádny příjem, nemám z čeho zaplatit bydlení a proto by měli urýchlene konat. ve věci žaloby a rozhodnout. O to víc, že šlo o pracovní spor. Jak rychle nekonali, o tom svědčí to, že žalobu jsem podala 15.11.2013 a spisovou značku mi přidělili v lednu 2016. Několikrát jsem předsedu Obv. soudu pro Prahu 5 Tome Frankiče a místopředsedkyni soudu Irenu Bartoničkovou písemně žádala o pomoc. Nekonali.
V ČR sice Ústava zaručuje všem stejná práva. Ale jenom teoreticky. Prakticky nikdo nemůže podat ústavní stížnost sám, bez právnika. Česká advokátní komora mi dělala nejprve problémy s přidělením advokáta pro tyto dvě stížnosti.
Po mém mailu mi advokáta přidělili. Ale ten trval na tom, že mu musím podepsat plnou moc. Ja jsem si dala po svých špatných zkušenostech s právniky podmínku, že vše mi musí daný advokát nechat schválit. Odmítnul a bral to jako ztrátu důvěry. odmítla jsem zvěřit svůj osud bez jakékoliv kontroly do rukou cizího člověka, ktorý odmítnul mi dát schválit své dopisy na Ústavní soud.
Oběma ústavním soudcům jsem toto oznámila.
Ústavní soudce Tomáše Lichovníka a Jana Filipa jsem požádala, aby si můj spis nastudovali a až tak rozhodli. Upozornila jsem jich na to, že právě právnici, soudci a advokáti v mém soudním sporu nekonali v můj prospěch. Celý můj soudní spis měli mít k dispozici na nastudování.. Ani jeden z nich ho nečetl, protože jinak by se divili, proč českí soudci tak jednoduchý spor řeší dlouho a neefektívně.
Místo toho mi oba ústavní soudci obě stížnosti zamítli jenom proto, že jsem neměla je podepsané právnikem. Žádny jiný důvod neměli, bez ohledu na to, co napsali v Usneseních. Řešili jenom formální stránku stížnosti. Českí soudci podle mých zkušeností často do Usnesení píšou jiné důvody a výmluvy, jaké v skutečnosti jsou.
Ústavní soudce Tomáš Lichovník po vypršení mandátu Ústavního soudce se teď stane soudcem Nejvyššího soudu ČR. Informaci mám z českých médií. Kdyby kritizoval nekvalitní práci soudců Nejvyššího soudu ČR, tak by pravděpodobně soudcem nejvyššího soudu ČR se nestal.
Kdyby soudce Tomáš Lichovník četl můj soudní spis, tak by se minimálně pozastavil nad tím, proč soudci Nejvyššího soudu ČR měli zaslaný už v únoru 2017 a usnesení vydali až v říjnu 2022. Přičemž jde o pracovní spor a na Nejvyšším soudě ČR to měl přidělený senát, kteý se specializuje na pracovní právo.
V únoru 2023 jsem si psala maily s Tomášem Lichovníkem, kde jsem mu tyto skutečnosti oznámila. A to že mám na výber jenom z dvou špatných řešení. Buď podepíšu plnou moc a život mi zničí přidělený advokát. Který mi nedovolí o ničem rozhodovat. Nebo nebudu mít podepsanou stížnost advokátem a zamítnou mi to ustavní soudci kvůli nepodepsaní advokátem. Proto jsem je žáadala o prodloužení lhůty an doplnění a chtěla řešit tuto situaci přes média. Oba soudci: Tomáš Lichovník, I Jan Filip mi prodloužení lhůty na doplnění zamítli a zamítli mi obě ústavní stížnosti. Ani jich neprojednávali, protože je nepodepsal právnik. To my ostatní lidi nemáme žádna práva, když jedině slovo právnika má pro nich takovou cenu, aby projednávali stížnost. To nejsou ochotni si nastudovat soudní spis samy a samy zjistit, v čem došlo k porušení lidských a ústavních práv v danem případě. To jich vše musí napsat advokát? tak od čeho na Ústavním soudě jsou, když nečtou soudní spisy?
Soudce Tomáš Lichovník dostal mou stížnost na práci českých soudců už v prosinci 2011 jako prezident soudcovské únie. Tehdy mě ignoroval, neodepsal mi vůbec. Přitom je prý odborník na pracovní právo.
Kromě toho Tomáš Lichovník v jednom rozhovoru v roce 2014 říkal, že dělal orientační běh. Můj zaměstnavatel Ivo Novák – Žaket taky dělá orientační běh, tiskne mapy pro orientační běh a patří k významných osobnostech, co se týče orientačního běhu minimálně v Praze.
Tyto skutečnosti, které jsem uvedla, mohou být náhody, ale nemusí.
Soudce Jan Filip taky už odešel z Ústavního soudu ČR. V jednom z posledních rozhovorů na novinky.cz spomínal, že nejlepší by bylo, kdyby noví ústavní soudci by byli půl roků bez asistentů a ukázali, co umí. A že nejlepší se zamyslet a raději počkat měsíc s rozhodnutím.
V mém případe soudce Jan Filip konal jinak: nezamyslel se nad mým případem, nenastudoval si spis a požadoval, aby mu vše napsal advokát, kterého mi přidělí advokátní komora ČR.
Chci tím říct, že všichni soudci se mnou jednali jako s nesveprávní osobou, která platila dane v ČR, ale nesmí o ničem ve svém případu rozhodnout. A advokáti mi nepomohli, i když jsem byla nucena jim vložit svůj osud do jejich rukou. Toto nejsou lidská práva.
Doufám, že se tyto vážné problémy, co se týče dodržování lidských práv, budete řešit.
Děkuji.
S pozdravem
Magdaléna Nadzamová
V týchto článkoch som pisala informácie, ako fungujú české súdy a aké majú výhody a podmienky k práci českí ústavní sudcovia.
https://popelka.blog.pravda.sk/2023/05/30/desatrocne-obdobie-ustavnych-sudcov-v-cr-bez-kontroly/
https://popelka.blog.pravda.sk/2023/05/31/ustavni-soudci-dopis-ceskym-senatorum/
A tu je odpoveď Roberta Fica:
https://popelka.blog.pravda.sk/2022/11/19/robert-fico-richard-smida-zdravotnictvo-a-necinnost-policie/
Maroša Žilinku a Daniela Lipšica som tiež prosila v rámci slovenských káuz o pomoc viackrát. Nezaujímalo ich to, ignorovali ma.
Musíš byť prihlásený pre poslanie komentára.